Jiří Ulč: V reprezentačním týmu je potřeba mít rezervu!

Trenér Jiří Ulč z Veslařského klubu Smíchov připravoval řadu reprezentačních posádek na vrcholné závody. Už v roce 1967, ve svých 26 letech, trénoval posádku párové čtyřky žen, která startovala na Mistrovství Evropy ve Vichy. Nyní slaví 74. narozeniny.

Tomáš Kacovský získal pod vaším vedením na světových šampionátech tři medaile. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte?

Káca měl zpočátku přes 90 kilo. Jestliže chtěl závodit jako skifař lehkých vah, musel shodit na 72,5 kilo. Bylo to kolikrát takové trápení neviňátek. Když jel ráno rozjížďku, bojoval, aby předepsanou váhu vůbec dosáhl. Při Světovém poháru v Mnichově shodil přebytečná deka asi 10 minut před vypršením limitu, ale byl úplně popelavý. Nakonec suverénně vyhrál. Doma závodil rovnocenně s Vencou Chalupou, třeba při skifařském závodě na Primátorkách s ním prohrál až v posledních 50 metrech.

Co vám vedle „Káci“ udělalo v trenérské kariéře největší radost?

Vítězství Tatrovky na Primátorkách v roce 1975, kdy jsme porazili i Duklu! A pak výsledky dvou reprezentačních ženských párovek. Na olympiádě 1988 v Soulu to byla dokonce jediná československá loď, která se dostala do finále. O dva roky později v Tasmánii si zajeli finále mistrovství světa jen Venca Chalupa, nakonec stříbrný, a párovka, která ve složení Irena Soukupová, Martina Šefčíková, Iva Mikulová, Hana Kafková brala bronz. Přitom jí tehdejší šéftrenér vůbec nevěřil. Ale když holky zajely medaili, byl první na platě, aby jim pogratuloval.

Jak vidíte současnou reprezentaci?

Momentálně vidím jen dva jednotlivce – Mirku Knapkovou, Ondru Synka – a pak ještě juniorského mistra světa a mistra světa do 23 let Michala Plocka. Škoda jen, že vloni nejel i na seniorský šampionát, aby se co nejvíc otrkal v těžkých závodech... Kdybychom však měli nějakou mezinárodně skvělou osmu, tak řeknu, má to nějaký půvab, z toho by se něco mohlo vyvrbit. Takhle nevím.

Co s tím do budoucna?

S tím se asi opravdu nedá dělat nic jiného, než sestavit osmu do 23 let, a z ní pak tvořit posádky pro další disciplíny. Sergej Kruťakov měl docela kliku, když v roce 2003 získal s párovkou stříbrné medaile na mistrovství světa a o rok později je zopakoval na olympiádě. Chyběla mu totiž nějaká rezerva. Když kdysi trénoval párovku Václav Kozák, začínal s dvanácti skifaři, kteří byli mezinárodně vynikající. Ono je to pro trenéry pohodlné mít jen pár dobrých veslařů, není s tím tolik starostí, ale co dál? Je proto moc dobře, že se teď Iva Uhlová-Mikulová (ze zmíněné bronzové posádky v Tasmánii) zaměřuje v centru ženského veslování na širší přípravu mladých žen pro olympiádu 2020 v Tokiu. To vidím jako správnou cestu. V reprezentačním týmu je potřeba mít rezervu.

(Ptal se Zdeněk Paroulek)

PS. Čuldo, k narozeninám přejeme co nejvíce zdraví a pohody!