Kormidelník Jiří Pták slaví životní jubileum. Gratulujeme!

24.3.2016

Jiří PtákJiří Pták
Jiří Pták
V diskusi se Zdeňkem Peckou (Foto Zdeněk Paroulek)V diskusi se Zdeňkem Peckou (Foto Zdeněk Paroulek)
V diskusi se Zdeňkem Peckou (Foto Zdeněk Paroulek)
Primátorky 2008 (Foto Jiří Koliš)Primátorky 2008 (Foto Jiří Koliš)
Primátorky 2008 (Foto Jiří Koliš)

Legendární kormidelník, účastník šesti olympijských her a devítinásobný vítěz hlavního závodu Primátorek Jiří Pták slaví 70. narozeniny. Na post kormidelníka ho jako šestnáctiletého cyklistu přilákali děčínští veslaři.

V devatenácti přešel do Dukly, ale už po olympiádě v Mexiku 1968 se s reprezentační kariérou na čtyři roky rozloučil. V roce 1972 však byl znovu nominován – a zase na olympiádu. Celkem startoval na šesti letních olympijských hrách, o start na sedmých – v Los Angeles 1984 – ho okradlo rozhodnutí zdejší politické skvadry. Olympijskou medaili žádnou nezískal, zato si přivezl celkem čtyři medaile z mistrovství světa.V roce 2008, po patnáctileté závodnické pauze, se vrátil na trať Primátorek a získal již své deváté vítězství. Životní jubileum bývá příležitostí pro tak trochu bilanční rozhovor, tak jdeme na to :-)

Jaký máš nejsilnější zážitek spojený s veslováním?

Každá účast ve finále mistrovství světa byl super zážitek a na síle mu jen dodalo, když z toho cinkla medaile. Ať už to bylo v Amsterdamu a na Novém Zélandu na dvojce nebo v Lucernu a na Bledu na čtyřce. Velkým zážitkem byla taky všechna vítězství v Primátorkách!

Zkus vybrat jeden, kdy jste byli třeba outsideři, a podařilo se vám uspět?

Myslím si, že to bylo na čtyřce v roce 1982 ve finále v Lucernu. To byl suprový závod! Pamatuji si, že jsem večer brečel dojetím. Nejvíc byla favorizována posádka NDR, která nakonec zvítězila, ale my jsme s ní prohráli jen asi o dvě vteřiny. Ostatní soupeře včetně silné ruské posádky jsme prorazili. To samé byla na čtyřce, kterou jsme jeli na Bledu v roce 1989. Obě tahle stříbrná finále byla fantastická!

Co všechno musí umět dobrý kormidelník?

Dřív byl kormidelník profesí! Kormidelníky si v oddílech hýčkali a vážili si jich. Dneska kormidelníci nejsou a chudák Olda Hejdušek musí skoro v šedesáti letech stále jezdit závody... Kormidelník by měl samozřejmě umět kormidlovat. Měl by umět i trochu veslovat...

Aby tomu rozuměl...

Jasně. Když závodníkům vypráví, aby dotáhli veslo nahoru, tak by měl vědět, o čem mluví, a jen nepapouškoval, co zaslechl od trenéra. A taky aby věděl, co loď pod veslaři vyvádí, když zaberou, a cítil, kam se veslice nahne a kam pojede. Měl by se naučit jezdit rovně, což dneska není tak složité, protože jsou dráhy vybojkované. Přesto obdivuji bezkormidelnické disciplíny, hlavně čtyřky, že to ti kluci a holky, kteří se musí starat o veslo, dokážou i solidně kormidlovat. Ale na osmě kormidelník prostě být musí, protože jinak by to strok neukormidloval ani náhodou. Ani 200 metrů. Už od startu by loď jela šejdrem.

Do jaké míry musí být kormidelník psychologem?

Je prodlouženou rukou trenéra, tak by měl být i svým způsobem psycholog. Může kluky na lodi štvát, ale ne pořád. To by netrpěli. Člověk si postupně musí zkušenostmi vydobýt respekt. Když jsem jako šestnáctiletý bažant v Děčíně začínal, tak mě zasvěcovali do tajů řeky třicetiletí veslaři. Později se to srovnalo, pak jsem byl starší než ostatní a pak už o hodně starší... Závody na volných řekách, třeba na Rýnu v Bernu nebo na Temži při závodě Oxford-Cambridge, jsou vysloveně o mazáctví kormidelníka. Kormidelník musí umět pohladit i být přísný. Musí s tou partou žít, být v jakési symbióze. Nejhorší je, když ti řeknou, že jsi jako gramofon. Prostě se jen opakuješ. Takže někdy to chce změnu. Vezmi si, jak se střídají trenéři ve fotbale, z jednoho týmu je vyhodí a oni jdou jinam a jsou úspěšní. I to k tomu patří. Je to jiný člověk než trenér předtím, jinak se chová, jinak působí. Takhle se můžou střídat i kormidelníci a je to ku prospěchu věci.

Proč jsou nyní kormidelníci tak úzkoprofilové zboží?

Protože se na olympiádách zrušila většina kormidelnických disciplín! Zůstala jediná – osma. A protože se při přípravě dospělých posádek olympijské disciplíny upřednostňují, profesionální kormidelníci by zůstali bez  práce. Mě třeba hodně mrzí, že zrušili základní disciplínu, což je čtyřka s kormidelníkem. Nádherná disciplína, kterou všichni začínají. Vlezou si na loď a na kormidlo si sedne trenér a později by to měl být opravdový kormidelník.

Startoval jsi na šesti olympiádách. Na které se ti nejvíc líbilo?

Většinou, co je první, tak je suprové. Čili nejlepší olympiáda byla ta první  – v Mexiku 1968. Bylo mě 22 let, poprvé jsem cestoval letadlem za moře. Poprvé tam byla olympijská vesnice jako sídliště, poprvé se tam závodilo na tartanu, poprvé se skákalo flopem. Zajímavých věcí tam bylo mraky. Výborná atmosféra, výborná parta. Přispělo k tomu i to, že těsně předtím sem vletěli Rusáci a nějakou dobu jsme vůbec nevěděli, jestli se olympiády zúčastníme. Zaplaťpánbůh, že se do Mexika  nakonec odletělo! Díky dění v Československu celá naše výprava držela při sobě, bylo to něco vynikajícího. Škoda jen, že se nám na osmě nepovedla medaile. Celý rok jsme byli druzí, třetí na světě a tam to nevyšlo. Ale to je už pryč.

Co ti momentálně dělá v životě největší radost?

Vnoučata. Jsem rád, že jsem si jich dožil. Jednomu klukovi je deset, druhému je šest. A jsem rád, že už se mnou komunikují. To je asi největší radost. A taky jsem rád, že jsem relativně zdravý – po operaci srdce dovedu ocenit, že se můžu hýbat a vnímat všechno okolo.

Džordžíno, ke kulatým narozeninám přejeme vše nejlepší, hodně zdraví a pohody!

(Text Zdeněk Paroulek)

Český veslařský svaz (ČVS) > Novinky > Kormidelník Jiří Pták slaví životní jubileum. Gratulujeme!

Buďte v obraze

příhlaste se k odběru novinek, ať Vám nic neunikne



         

  

 

 

 


Kategorie


Důležité


Kontakty

  • +420 233 313 352