Lenka Antošová: Věřím, že postup na olympiádu je reálný!

19.1.2015

Před historickými fotografiemi VK Slavia PrahaPřed historickými fotografiemi VK Slavia Praha
Před historickými fotografiemi VK Slavia Praha
Se sestrou Jitkou na olympiádě 2012Se sestrou Jitkou na olympiádě 2012
Se sestrou Jitkou na olympiádě 2012
S Denisou Čvančarovou 2013 (Foto Zdeněk Paroulek)S Denisou Čvančarovou 2013 (Foto Zdeněk Paroulek)
S Denisou Čvančarovou 2013 (Foto Zdeněk Paroulek)
S Lucií Žabovou 2014 (Foto Detlev Seyb)S Lucií Žabovou 2014 (Foto Detlev Seyb)
S Lucií Žabovou 2014 (Foto Detlev Seyb)
Trojice nejlepších na AMS 2014 (Foto Facebook)Trojice nejlepších na AMS 2014 (Foto Facebook)
Trojice nejlepších na AMS 2014 (Foto Facebook)

Loňská akademická vicemistryně světa na skifu Lenka Antošová prožila před pěti lety vstup do seniorského veslování jako hrom! Během pár týdnů po stříbru z juniorského MS, které získala na dvojskifu s Denisou Čvančarovou, vybojovala se sestrou Jitkou páté místo na seniorském MS vzápětí okořeněné evropským stříbrem.

 

Vizitka
Přezdívka: Mimi, Pes
Datum narození: 27. září 1991
Místo narození: Děčín
Výška: 177 cm
Váha: 70 kg
Hlavní disciplína: dvojskif
První oddíl: VK Slavia Děčín
Nynější oddíl: VK Slavia Praha
Trenéři: Václav Pazderka, Josef Lukš
Studium: ČZU, obor Zahradní a krajinářská architektura

 

Kdo všechno ve vaší rodině vesloval nebo vesluje?

Jako první vesloval strýc. Na táboře jsme měli veslařský trenažér, který k veslování přitáhl Jitku. Brzy se připojila prostřední sestra Jana, pak i já. A taky bratranec Tonda Mařík.

Dělala jsi závodně ještě nějaké jiné sporty?

Občas jsem za školu běhala osmistovkou, šedesátku nebo přespolní běhy. V rámci školních závodů jsem měla docela dobré výsledky. Jinak nic.

Kdy přesně jsi začala veslovat?

Poprvé jsem se na lodi svezla v deseti letech, když jsem přišla na děčínský „Veslák“. Pamatuji si, že to byla středa, protože jsem měla jít už v pondělí, ale ségra neměla čas, a tak jsme šly až ve středu. A bylo to v květnu :-) 

Jaké máš koníčky?

Většina mých koníčků se točí kolem sportu. Ráda si taky něco přečtu, i když na to není moc času. Mám ráda historii nebo obecně literaturu faktu.

V necelých šestnácti jsi na párovce vyrazila na juniorské mistrovství světa do Číny. Jaké sis přivezla zážitky?

Pro mě vlastně celý rok 2007 byl jedním velkým zážitkem! Poprvé s námi jezdil trenér na člunu, a tak jsem se musela soustředit na celý trénink a nešlo polevit. Nové bylo také to, že jsme trénovaly čtyři holky z různých klubů, každá od jiného trenéra, což určitě byla zajímavá zkušenost. I Peking samotný byl velkým zážitkem, protože do té doby se nám na párovce vůbec nedařilo, a nakonec jsme skončily čtvrté. To bylo asi překvapení pro všechny. 

A co ti odtamtud utkvělo v paměti mimo veslování?

Během té doby, kterou jsme v Pekingu strávili, kolem nás vyrostlo pár nových domů, protože se blížila olympiáda a příprava už byla docela v presu. To mi asi nejvíc utkvělo v paměti. Velkým zážitkem byla také návštěva v Zakázaném městě.

O dva roky později jsi ve stejné soutěži získala na dvojskifu s Denisou Čvančarovou stříbrnou medaili. Co ti po projetí cílem prolétlo hlavou?

Měly jsme samozřejmě velikou radost, i když už předem jsme vzhledem k síle soupeřek tušily, že by to druhé místo mohlo vyjít.

Ve stejném roce jsi začala jezdit na dvojskifu s Jitkou. Jak k tomu došlo?

Jitka měla tehdy dobře našlápnuto, v červenci 2009 vyhrála na skifu Mistrovství světa U23 v Račicích. A protože chtěla v rozjeté sezoně pokračovat, napadla ji varianta, že bychom mohly na Mistrovství světa v Poznani zkusit dvojskif. Nakonec to klaplo, skončily jsme páté.

Vzápětí jste získaly stříbrné na „dospělém“ Mistrovství Evropy v Brestu. Můžeš obě stříbrné medaile ze svého pohledu porovnat?

Porovnávat se moc nedají. Myslím si, že nebýt juniorského stříbra, nedošlo by ani na ten dvojskif se ségrou. Evropský šampionát jsem brala jako něco za odměnu, bylo to příjemné ukončení sezony.

Do Prahy jsi přišla právě v roce 2009. Nestýskalo se ti po domově?

Všechno to proběhlo hrozně rychle, ani jsem nestíhala přemýšlet nad tím, jestli se mi stýská. Během třeťáku jsem prostě přestoupila z Děčína do Prahy. Na strahovské ubytovně jsem bydlela společně se ségrou, čímž to pro mě bylo jednodušší.

Vaše účast ve finále A byla na šampionátech v dalších dvou letech jistotou, a proto jste se staly žhavým želízkem i pro olympiádu v Londýně. Proč právě tam to nevyšlo?

Cítily jsme se dobře, myslím si, že i formu jsme správně vyladily, ale někdy se prostě nezadaří. Tenhle závod jsem asi prohrála v hlavě. Cítila jsem obrovský psychický tlak, bylo to těžké. Nejde vyhrávat jenom tělem, člověk to musí mít srovnané i v hlavě.

Spravilo ti trochu chuť vítězství v olympijském finále B?

Nespravilo. V béčku jsme zkrátka nikdy předtím nejely... Možná jsme si vybraly štěstí na všech závodech předtím, a tak nám už na olympiádu nezbylo. 

Jak jsi vnímala Jitčino rozhodnutí skončit s vrcholovým veslováním? Zkoušela jsi ji přemluvit, aby ho ještě zvážila?

Občas jsem se jí zeptala, jestli by si se mnou nechtěla ještě něco zajet, ale nijak jsem ji nepřemlouvala. To nemělo smysl, byla rozhodnutá už před olympiádou.

Ve staronové posádce s Denisou Čvančarovou jste pak v roce 2013 vybojovaly bronz na Mistrovství světa U23 v Ottensheimu. Vzpomínáš?

Bylo to moje první a zároveň poslední mistrovství světa do 23 let, a tak jsem byla ráda, že jsem o něj nepřišla. Navíc takhle dobře dopadlo!

Vloni přišla medaile na skifu – stříbrná na Akademickém mistrovství světa v Gravelines. Jak jsi prožívala tento závod?

Byl zvláštní v tom, že jsem jela právě na skifu. Vždycky předtím jsme na šampionátech byly aspoň dvě. Teď jsem jela sama.

Měla jsi z toho obavy?

Trochu. Na skifu jsem neměla moc nejeto, navíc mě začalo bolet v krku, měla jsem i teplotu. Ale nějak jsem to zvládla. I když bez té nemoci by to možná dopadlo ještě líp!

Jak hodnotíš loňskou sezonu na dvojskifu, která pro tebe s Lucií Žabovou nebyla až tak úspěšná?

Aspoň jsme s Pepou (s trenérem Josefem Lukšem – pozn. red.) zjistili, na čem bychom měli ještě pracovat.

To znamená...?

To vždycky znamená víc trénovat! Pár závodů se nám povedlo, tak víme, že celkově to může být lepší, a to je hlavní. Určitě bude dobré na lodi víc sedět, lépe se sveslovat. 

Jak moc ti pomáhá olympijské stipendium, které jsi získala se třinácti dalšími reprezentanty z různých druhů sportů?

Hodně. Platí se z něj třeba fyzioterapeut, půjde na financování plánovaných soustředění. Ještě před dlouhými tratěmi nás čeká příprava na vodě ve španělské Seville a v italském Gavirate. Zkrátka jsem za něj ráda. 

Předpokládejme, že budeš nominována na mistrovství Evropy. Jak důležitý bude pro tebe výsledek na tomto šampionátu v okamžiku, kdy následné mistrovství světa bude zároveň kvalifikací na olympiádu?

Mezi těmito závody je dost velký časový odstup, takže si myslím, že cíl na Evropě nebude zásadně ovlivněný tím, že pojedeme (třeba, eventuálně) ještě na svět. Aspoň zjistíme, jak na tom jsme a kam by se měl trénink dál ubírat. Samozřejmě, že bychom se s Luckou rády na dvojskifu kvalifikovaly na olympiádu. Věřím, že tento cíl je reálný, i když vloni jsme v Amsterdamu byly až třinácté. Před námi však skončily posádky, se kterými jsme určitě schopné rovnocenně závodit.

(Připravil Zdeněk Paroulek)

Český veslařský svaz (ČVS) > Novinky > Lenka Antošová: Věřím, že postup na olympiádu je reálný!

Buďte v obraze

příhlaste se k odběru novinek, ať Vám nic neunikne



         

  

 

 

 


Kategorie


Důležité


Kontakty

  • +420 233 313 352